Milí kolegové, zde společně čelíme jednomu ze skutečně klíčových témat, které - jak si dovoluji předvídat - se naší diskuzí povine jako ona pověstná červená nit. Totiž: jak definovat diskurz této debaty? Jako částečně se překrývající s veřejným diskurzem, jak naznačil v jednom z předchozích příspěvků vážený kolega Vojtí? Pokud si totiž zvolíme tento přesah, může to mít na kvalitu zvolených a zde prezentovaných témat dramatický vliv. Obávám se totiž, že můj starší (samozřejmě umístěním v tomto "virtuálním" prostoru, nikoliv svou aktuálností!) příspěvek mohl být lehce dezinterpretován. Ne, nevolal jsem po přesahu do diskurzu planých žvástů a prázdných frází, kterých jsou současná masová média plná. Ano, jde mi o životaschopnost tohoto našeho společného projektu a o jeho kontakt s realitou. Ale nikoli za cenu vyprázdnění pojmů, nikoli za cenu koketování s všudypřítomnou průměrností. Souhlasím v tomto bodu s kolegou Kubím: ano, je třeba nekompromisních, palčivých otázek. Protože jedině odpovědi na tyto otázky zvýrazní smysl naší debaty.
Rád bych se dotkl jednoho - podle mne zcela zásadního - aspektu mediální diskuze jako takové, tedy jako korpusu, který je třeba chápat v jeho celistvosti. Mám na mysli samotné poslání dialogu , interakce, chcete-li. Nelze jej totiž chápat jen jako prezentaci myšlenek, navzájem se překřižujících a překrývajících, nýbrž jako proces, ve kterém jde rovněž (a nebojím se říci především) o kladení otázek. Jsem si vědom bouře nevole, kterou tento pohled může rozpoutat, ale přesto chci zdůraznit, že dokud si nebudeme klást nekompromisní otázky, budou výsledky naší rozpravy, a tedy i samotný její smysl, přinejmenším rozporuplné.
Nedá mi to, abych nezareagoval na velmi laický pohled na věc kolegy Tomího. Tebou tolik prosazovaný konflikt střetu zájmů v podobě "přizpůsobení se laické většině" zavání naprosto arogantním a pohrdavým pohledem na věc. Nadřazenost ve smyslu intelektu netřeba deklarovat, na druhou stranu přirozená skromnost ještě žádného myslitele nezabila. Tato diskuze JE otevřená pro každého potenciálního návštěvníka těchto www stránek. Může se, byť pouze pasivně, účastnit kvalitních diskuzí a toliko vstřebávat vyčerpávající množství informací a různých pohledů na věc.
"Člověk, pravidly mraveniště nevysvětlitelný a pro mne nezachytitelný, pokud by neznal smysl slov, vyvstával přede mnou tehdy, když se sesedli do kruhu na náměstí a naslouchali vypravěči legend" - A.D.Saint-Exupéry, Citadela
Tomí, tady upozorňuješ na jeden základní problém veškerých rozprav, otevřít je veřejnosti,o což jde v našem případě, přestože se snažíme diskutovat o zásadnich věcech lidství, které nemusí býti jasné každému, je naše diskuze prezentována na internetu, veřejném mediu, přístupném každému a přesto si uchovat onen nadhled(nesmí být výsměchem obyčejnému člověčenství), ale mluvit obecněji a přesto upozorňovat v, jak říkaš ty, detailech, já bych raději hovořil o drobných nuancich, které jsou pro nás rozhodující, ovšem pro normálního návštěvníka nepostřehnutelnými takříkajíc, slovní hrátky, že?
Takže, nebraňme se široké veřejnosti, ale udržme si nadhled a určitou fundovanost.
Kolega Adí pozoruhodným způsobem zachytil problém, kterým se já sám již delší dobu zabývám a ve kterém, jak doufám, mám jistý rozhled. A totiž diléma, s nímž se potýká nejeden vydavatel, nejeden moderátor a nejeden režisér. Máme skutečně sestupovat níže a snažit se vyjádřit své názory a myšlenky tak, aby byly přístupné co nejširšímu okruhu lidiček? Nesníží to kvalitu našeho projevu a hlavně, nevytratí se z něj to nejpodstatnější, takové ty drobné, pro laické oko nezachytitelné, ale pro znalce naprosto zásadní detaily, na kterých to nakonec, abych tak řekl, celé stojí? Obecnější pravdy, jistě. Obecnější jazyk, to jistě ne. To už bychom mohli rovnou začít diskutovat s kusem hadry, že.
Domnívám se, že kolega Vojtí nadnesl pozoruhodný problém. Troufnu si ho formulovat: otevřenost internetu (tedy oné "informační dálnice", jak správně Vojtí píše) versus relativní uzavřenost - i když správná - našeho diskutujícího společenstva. Milí kolegové: doufám, že to nezní troufale, ale jsem hluboce, skutečně hluboce přesvědčen o tom, že ideje zde prezentované a precizně formulované by mohly osvěžit společenské ovzduší i jiným svobodně smýšlejícím jedincům, prahnoucím po výměně informací. Ne, v žádném případě nevolám po zpřístupnění tohoto malého kousku prostoru pro moudré slovo dalším diskutujícím. Všichni víme, jak politováníhodné jsou výsledky takovýchto experimentů. Ale což otevřít témata, přístupnější širší čtenářské obci? Což sestoupit o pár stupínků níže a pokusit se formulovat obecnější pravdy? Přemýšlejme o tom, drazí kolegové.
Pánové, snad si začátek našeho skromného fóra, zaslouží něco jiného, než napadat spoludiskutéry. Kroťme své vášně. Ale už první řádky upozorňují na nevyzpytatelnost podobných fór a internetu vůbec, kde skrytá identita uživatelů, přímo vybízí k podobnému ukájení choutek uživatelů, této informační dálnice, jak se internetu nadsazeně přezdívá, že? Ale zase neopomeňme přínos internetu, rychlost přenosu komunikace se zrychlyla, ba dokonce několika set násobně, oživení ekonomiky, ba přímo vznikla nová odnož, e-biz. Těch plusů se mi zdá více nežli těch záporů, i přes všechny ty dětské pornografie, softwarové pirátství.
Proto pánové, buďme vděčni za takovýto prostor, kde naše společnost může probírat různá společenská témata a neuchylujme se k sprostému napadání, kterému jsme se pokusili vyhnout, tím, že fórum zůstane uzavřené.
Je mi líto, že se hned na začátku snižuješ k takovým invektivám, ale prosím - budu hrát s tvými kartami: pro příště bych ti doporučil lépe číst. Označil jsem jako ubožáky ty, kteří se skrývají za anonymitu internetu a místo argumentů předkládají emoce. Je mi líto, Pavlí, že si nedokázal ukrotit své vášně. Pro tentokrát to snad přejděme taktním mlčením, souhlasíš?
Osobně jsem se zasadil o to, aby mohl vzniknout tento otevřený diskuzní prostor. Moje potřeba vyjádřit se k aktuální problematice je umocněna schopností sebekritiky, v současné době tolik vzácného komunikačního elementu. Zkusil bych proto poprosit kolegu Martí, aby si alespoň část z tohoto vzácného daru vzal za příklad a neurážel zde volnomyšlenkáře, do kterých (a tím jsem si jist!) patří i má maličkost. Je snad "ubožákem" ten, který neskrývá své názory za myšlenky jiných? Je snad "ubožákem" ten, který devalvuje vlastní hodnoty jen proto, aby své vlastní názory přizpůsoboval konkrétním situacím? A nakonec - je snad "ubožákem" ten, kdo (byť s použitím jadrnější slovní zásoby) dokáže otevřít cestu k disuzi, tedy vlastně k samotné KONFRONTACI? Martí, pro příště více myslet a méně psát.
Tomí, vím, že budeš překvapený, ale výjimečně s tebou souhlasím. Stalo se špatným zvykem vstupovat do internetových (webových, jak kdo chcete) diskusí bez argumentů, bez názorů a anonymně. Já osobně mám již dost všech těch - a teď vás možná překvapím - ubožáků, kteří nediskutují, ale jen si vylévají své emoce. Je mi jasné, že Pavlí bude protestovat proti použítí negativně citovně zabarveného termínu "ubožáci", ale podle mého názoru trpí Pavlí až - a teď se prosím neuraž - chronickou tolerancí. Z mého pohledu je tedy KONFRONTACE zcela legitimní, jak jsi Tomí řekl, "jmenovka". Ať je tedy konfrontace jen pro ty, co mají co říct a nebojí se přijímat cizí názory!!!
Pro zahřátí našich diskusních závitů bych si dovolil nabídnout samotný název této platformy, tedy slovíčko "Konfrontace", k veřejné diskusi. Ačkoliv o obsahu této naší malé internetové prezentace hodně napovídá, jistě by se našly hlasy, které budou použití tohoto termínu odsuzovat. Nádech jakéhosi střetu, snad dokonce, nedej bože, násilného, mu jistě nemůžeme upírat. Je ale třeba takto slovíčkařit, když tu jde především o kvalitní diskusi, ať už pod jakýmkoli názvem? Pokud má tato konfliktní "jmenovka" odlákat povrchní jedince bažící pouze po vlastním zviditelnění, kteří by pro Konfrontaci v každém případě nebyli přínosem, jsem pro. Jaký je váš názor?
Vážení kolegové, tímto bych rád zahájil provoz nového diskusního fóra věnovaného otázkám věcí veřejných. Tato otevřená platforma, nazvaná "Konfrontace" nám bude sloužit k výměně názorů a myšlenek a já doufám, že zde budeme nejen schopni vytvářet nové názorové proudy, ale i obhajovat či rozebírat existující myšlenky odjinud. Přeji hodně štěstí.