Konfrontace
Úskalí terminologie
Drahý kolego, rád bych Tě přátelsky upozornil na drobný nedostatek ve Tvém příspěvku do naší diskuse. Tzv. techno není hudbou technickou, ale elektronickou. Můžeme jí též označit jako hudbu taneční, nebo hudbu stylu rave [rejf]. To ale jen tak na okraj.
Kloním se spíš k názoru, že jde o řádění zfetovaných virválistů, doprovázené často vandalistickými průvodními jevy. Je-li toto projev bujnosti mládí, pak lituji všechny rodiče bujných individuí.
Podivná konfese
Jako osoba povolaná prakticky ke všemu okolnímu dění bych rád rozproudil debatu o fenoménu technické hudby, tzv. techna. Jde o svérázný otisk mladší generace s vysokou mírou kulturní výpovědi, nebo o výblitek hrstky hulvátů?
Vznešenost mistra
Trpělivost
je vlastnost duchů silných
jak ocel pevná je
v tom moři zbrklosti
Shovívavost
co nedbá řečí mylných
jak bezmezná je
k slizké nízkosti
Nespoutanost
ta sestra činů pilných
má křídla rozpjatá
nad nudy propastí
Vážené kolégium,
nemohu než blahořečit prozřetelnosti všehomíra za onu incidenci jež mi, uprostřed oné novodobé informační skládky*, dala objevit Vaše zcela mimořádně impresivní diskusní fórum. Všechny pochyby, incidence, kontroverze a skepse ohledně jeho (fóra) existence vyskytnuvší se an entrée, zdají se být vyvráceny s takouvou elegancí, že jest zcela zřejmé, že i pouhá jeho dosavadní existence (an sich) stane se blahodárnou studnicí intelektuálních vhledů generacím in spé, národa malého českého i společnosti evropské in corpore.
O to větší jest to pro mou maličkost čest a také pocit spoluzodpvědnosti za udržení kvalit, že jste se rozhodli ji (maličkost) přizvat do tak pečlivě chráněného a křehkého prostoru. Co nejhlouběji Vám tedy děkuji za projevenou důvěru v mé kvality a zároveň Vás naléhavě žádám abyste neustávali a vytrvali v této bohulibé diskusní činnosti.
S tou nejhlubší úctou Váš Jeane aus Rauchenstadt des Bohmen
* a né dálnice jak nesprávně se domnívá p. Gates
Okraj či dno vize?
Martí, jak byste ale pomocí této Vaší řekněme pracovní teze vysvětlil poptávku (angl. demand) po bezbolestném a efektivním řešení současné krize demokracie? Dovolím si sám i na svou otázku odpovědět: vysvětlit ji (poptávku; angl. demand) pomocí Vaší teze není možné. Ptám se tedy, jestli se opět nejednalo pouze o nějaké Vaše duševní krknutí.
Glosa na okraj eurofuturistických vizí
Strategický stupeň ovšem vyplývá ze zavedení globálního informačního systému, dosaženého integrací nestejnorodých rozdělených podsystémů.
Lesk a bída jedné evropské iluze
Nezbývá mi, než upřímně ocenit asertivitu frankfurtské omladiny. Skutečně smekám před svěžestí jejich nekompromisní argumentace a odvahou pustit se do oné "zapšklosti"* generace odcházející. Zároveň musím ale zapochybovat. A to hned dvakrát. Není dynamičnost a verva nastupující generace jen prázdnou skořápkou bez obsahu, bez jádra? Není jejím cílem pouze zamaskování myšlenkového vakua rádobyintegrované Evropy, které eo ipso postihuje i její mládež? Jistě, můžete namítnout, že jí zde dodávám punc sebranky intelektuálních nedochůdčat, ale Já skutečně odmítám stavět rovnítko mezi bezskrupulózní dravost mladých kariéristů na jedné a evropskou budoucnost na druhé straně.
Druhá výtka míří do Našich řad, přátelé. Máme skutečně zapotřebí opírat neustále svoje myšlenky v tomto fóru o cizí práce a anonymní akademické debaty? Jak správně tušíte, tady se můj ideový kruh (poměrně brilantně) uzavírá. Jakmile totiž zabředneme do marasdu citací a vágních odkazů na jakési pofidérní, z pohledu laika až surreálné myslitelské seance, pustíme tím k válu právě výše dehonestovaný evropský pseudodynamický potěr. Těším se na Vaše názory.
*viz Martí: Pohled zvenčí (ř.6,8). Konfrontace, krasnej.net/kft, 2005
Pohled zvenčí
Přátelé! Bylo mi dopřáno strávit krásný týden s úžasnými mladými lidmi na Europa Universität ve Frankfurtu nad Odrou, kde jsem coby hostující profesor vedl krátký workshop právě na thema potenciální krize národní identity v dynamickém procesu evropské integrace. Pánové, možná byste se divili, jak by tito bystří a vnímaví studenti z mnoha evropských zemí smetli některé Vaše zapšklé názory ze stolu. Ano, narážím zde hlavně na Kubího nihilistické destrukce. Budoucnost Evropy totiž není v rukou zapšklých "rozumbradů", kteří dští síru na všechny a všechno, co jim není po vůli, ale právě v odhodlání mladých Evropanů, kteří své myšlení dokáží oprostit od banálních slovních potyček a ublížené kritiky bez hlubšího smyslu (mimochodem tolik typické pro ono proklamované čecháčkovství].
* bez urážky, drahý Kubí, ale Poznaňské setkání již několik let připomíná spíše mezinárodní veletrh senility
Skryté významy
Nejprve bych se rád stručně omluvil Vám Všem, vážení kolegové, za svou delší nepřítomnost a jí způsobené manko v diskusních aktivitách tohoto našeho fóra.
Několik mých universitních kolegů a moje maličkost jsme se před několika dny zhrozili nad doslova zející mezerou v nabídce odborné literatury na poli etiky veřejného stravování. Tento zajímavý obor zůstával dlouhou dobu opomíjený, pokud nepočítám nevýrazné skripty vydané jakýmsi pomocným profesůrkem na Loyola University New Orleans a dle našeho názoru zvrácenou Modern Encyclopedia of Public Gastronomy Ethics od (dle mého názoru vždy velmi zvráceného) Hawkinse. Kromě zkompilování našich vlastních cenných pohledů na tuto problematiku do kompaktního dílka jsem navíc navrhl provést experiment na téma Dynamika ex-montellistického modelu postralifikace. Touto eskamontáží jsme mohli takříkajíc zabít dvě mouchy jednou ranou. Ideálním místem k této insekticidě se ukázal být pro veřejnost uzavřený skansen poblíž Tramajes ve Španělsku. Velice inspirativní prostředí plné energie nám umožnilo vypracovat vskutku brilantní dílo a nestydím se dokonce tvrdit, že po jeho vydání bude kritikou označeno za zásadní. Postralifikačnímu experimentu se věnovala druhá frakce naší výpravy a z dosavadních poznatků vyplývá, že i zde jsme došli k závěrům *, které budou mít na tento obor dalekosáhlý vliv.
Jsem v tomto okamžiku natolik unesen těmito úspěchy, že bych nebyl schopen věnovat plnou pozornost konstrukci hodnotného příspěvku do otevřené a probíhající diskuse zde na Konfrontaci, přestože mám na nadnesená témata jasně vyhraněné názory. Odpusťte mi tedy prosím ještě druhé - tentokráte již kratší - odmlčení se. Brzy nashledanou!
* převratným
Pár slov k primordialitě národní identity
Drahý Pavlí, i mně se z projevů nacionalismu zvedá žaludek. Nejsem si však jist, jestli je velebení odkazu kolegy Palackého přesně tím, za co je považuješ. Odhlédneme-li od skandálního výkladu jeho díla na českých školách, od prázdné vznešenosti portrétu na tisícikoruně, či od exkrementických reklamních spotů, zůstane před námi člověk s pevným místem v zemském patriotismu. A toho bych se bál mnohem méně, než Martího "euroskeptismu". Nerad bych zde zůstal nepochopen: stejně jako Martí, i Já rozjímám o jiné formě duchovní integrace než prostřednictvím bruselské politicko-ekonomické slátaniny, ovšem myslím, že euroskeptismus v dnešní podobě směřuje spíše k zapšklému pseudonacionalistickému trucování. A přiznám se, že mě nenapadá trefnější definice podstaty české malosti. Její následná kritika mi tedy logicky přijde jako k euroskeptismu flagrantně ambivalentní. Snad je problém jen v oficiálním zaměření bernské konference, nevím. Mimochodem - osobně je mi bližší klima paralelně probíhajícího summitu v polské Poznani, jenž si nehraje na žádný okázalý mesianistický raut a nepokrytě si dává za cíl pouze destruktivní a zcela univerzální kritiku bez východisek. Bernská sešlost sice každoročně oplývá skutečnou intelektuální špičkou Starého kontinentu, ale na kolena jí zároveň sráží přílišná medializace. Svůj šarm pro mně osobně ztratila již v polovině devadesátých let, když se přesunula z jídelny místní továrny na kroketové hole do poněkud makabrózní budovy kantonálního sněmu.
Hegel a Pavlího cesta omylu
"Mýlit se není žádná ostuda, jestliže se dokážu z omylu poučit, že člověk nesmí vynášet své soudy a odsudky zbrkle," napsal jednou můj starý a vážený přítel Erich von Däniken. Doufám, milý Pavlí, že si jeho slova vezmeš k srdci. Jen malý člověk* může za mým příspěvkem blábolivě dešifrovat "bezmezný nacionalismus". Jen malý člověk** nedokáže překonat devótní mýty tzv. politické korektnosti (se všemi jejími konsekvencemi) a nazvat věci pravými jmény. Milý Pavlí, volíš-li dobrovolně jako jeden z extrémů Tvé zlaté střední cesty (mimochodem - kam vede???) "bezmezný nacionalismus", sám se stáváš jeho součástí. Jak jistě víš, už Hegelovo pojetí dějin nás učí, že "národ" nemusí být nutně definován "nacionalistickým" pre-kontextem. Doporučuji sundat klapky z očí, milý Pavlí. Na Tvou otázku "Kdo je křupan," sis nevědomky odvětil sám...
* a tím nenarážím na Tvou tělesnou konstituci
** a tím vůbec nenarážím na Tvou tělesnou konstituci
Nacionalismus není cesta
Nelze jinak než reagovat na nacionalismem nasáklý text kolegy Adího. Překvapuje mne, že tak fundovaný člověk je schopen mezi skutečnými velikány naší historie jmenovat austroslavistu Palackého. Mne osobně děsí už jen to, že Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě se v originále jmenují Geschichte von Böhmen (1836-76).
Ale vratmě se k tématu oné české malosti.Je zajímavé jak kolega Adí osciluje mezi kritikou české malosti na jedné a bezmezným nacionalismem na straně druhé.Cesta vede zhruba někde uprostřed. Je třeba vycizelovat především samotnou důvěru v sebe sama.
Kolegovi Adímu by se možná líbilo vrátit se k tradicím našich husitských předků.Já jsem naopak rád, že žiji v poměrně sofistikované době (sic!).Kdo je tedy "křupan"?
Česká tradice křupanství a národního truismu
Vážený kolego, nezbývá, než s Tebou téměř bez výhrad souhlasit (Nediv se: pokud Tvé názory stojí na promyšlených základech, neváhám je podpořit, starý příteli).
Česká malost je skutečně jakousi neustále generovanou molekulou národní tradice, s níž se chtě nechtě musí vypořádávat každá generace českých intelektuálů, tedy i my. Kdy se tato divoce rotující centrifuga dědičné zparchantělosti zastaví? Netuším, přátelé moji. Vím jen, že nesmí utichnout naše hlasy: hlasy, které připomínají a probouzejí to lepší z národa Palackého a Masaryka, Němcové a Erbena. Hlasy, které jaksi "lege artis" vracejí evropské vzdělanosti to, co do naší kotliny v průběhu věků investovala. Vždyť jejich aposiopese by byla katasrofou nedozírných rozměrů!
A protože česká malost - jak víte - zasahuje ponejvíce literaturu, dovolil bych si, přátelé moji, svůj příspěvek uzavřít trefným, protože varovným a zavazujícím citátem Arneho Nováka: "Není národa, jehož příslušníci by se nemohli opříti o pevnou hradbu složenou z generací předků, vždyť právě toto podvědomí jednoty jest hlavním tématem národní celistvosti. Avšak počet generací, s nimiž můžeme duchovně obcovati, jest různý. Obávám se, že v naší literatuře smíme tuto řadu vésti právě jenom k prahu XIX. století, čímž jsme o tolik chudší Francouzů, Angličanů, Italů, ano i Němců."
Přátelé, nedopusťme, aby následující generace objevili při zkoumání časové linie věků na místě dneška jen tmavý kráter. Nebojme se zvolat: Evropo, ex oriente lux!
Neduh našeho národa
Drazí kolegové!
Omlouvám se delší pasivitu, ale strávil jsem teď několik dnů v Bernu na velmi zajímavém neformálním summitu předních evropských myslitelů a politologů. Věnovali jsme se problémům integrace nově přistoupivších států z hlediska euroskepticismu. Prodloužený víkend plný impulsů (jistě vás pobaví tato malá shoda náhod: v teoretické rovině jsme ani tu naší milovanou neřest nevynechali - s Vám jistě dobře známým nizozemským politologem Van Rheinem jsme si tak trochu pohráli s šachovou alegorií rozšiřování EU) mě znovu vrátil k nepříliš optimistickým úvahám o mé otčině. Když jsem na závěr našeho setkání přednesl krátký referát na thema česká malost, byl jsem odměněn mnoha minutovým potleskem - a věřte, že to nebylo jen za mé myšlenky a vytříbený projev. Z následné diskuse s kolegy vyplynulo, že část potlesku mi byla věnována za odvahu, které je jistě třeba k životu v zemi tak zkoušené toutou nacionální neřestí. Věnujme tedy, přátele, naši pozornost thematu české malosti a pokusme se společnými silami udělat naši národní identitu lepší. Vrátil jsem se z Bernského setkání europesimistů posílen optimismem, že je toho možné dosáhnout.
Zázrak v Linares
19jc3 jako odpověď na 19f4! Za remízové konstelace! To je bez komentáře!