Konfrontace
Periculosum est et credere et non credere
Objevily se zde stížnosti, že v mých příspěvcích „nelze nic nalézt“, jakožto i zcela překroucená tvrzení snažící se povrchním způsobem redukovat filosofický vhled v nich obsažený. V následující úvaze se proto pokusím o jednodušší a rigoróznější přístup, jež by při troše dobré vůle měl dovést k uchopení myšlenky i laického primitiva.
Samotné thema jest reakcí na suverénní tvrzení o neexistenci božské substanciality vyskytnuvší se v poznámce kolegy Tomího. Jest přeci známo (středoškolská látka), že dva základní myšlenkové proudy minulého století Vám v prvém případě, tj. z hlediska logického positivismu, nedovolí tímto způsobem otázku ani korektně položit. V případě druhém, mám na mysli samozřejmě přístup fenomenologického zkoumání, se dostanete do neřešitelných paradoxů při pokusu zodpovědět intersubjektivitu vnímání během redukce monadické konkrétnosti „toho, co je mi vlastní“ oproti imanentní transcedenci primordiálního světa jakožto eidetické variace universa možných forem následné komposibility zážitku.
Doufám, že tento poněkud strohý přístup nebude někým vykládán jako jakási forma náboženského fanatismu, že drahý Pavlí. Přátelé, nezapomínejte že: Nimium altercando veritas avertitur.
Diagnóza: Biblická paralýza
Při četbě Vašich biblických reflexí mi, drazí kolegové, tuhne krev v žilách. Pavlí možná nezacílil svůj břitký odstřel zcela ideálně, ale jeho pohled na zmiňovanou publikaci je stále podstatně akurátnější, než Vámi předložené bláboly. Bible je marketingový archetyp jako řemen. Její koncepce je podvědomým snem, ideálem celého světa business-u. Stačí iniciační špetka naivity a nebožák plně podlehne novozákonním kydům, tak drtivě duchaplným a drilově se opakujícím, že nemá šanci registrovat prázdnotu a ordinérnost textu (jakkoliv interpunkčně přijatelného). Tvrdím, že obsah bible by bylo lze bez informačního manka zredukovat na pět až šest stránek formátu A4 (včetně rejstříku).
Nejprve před vlastním prahem, Tomí
Nerad bych se v této kauze zastával kolegy Adího, myslím, že můj názor na fundovanost jeho názoru ohledně díla Otakara Theera je obecně známý. Zaráží mě však, že kolega Tomí má tu drzost nazvat sám sebe odborníkem na problematiku Theerova odkazu. Drahý Tomí, myslíš, že nikdo z nás tady nečetl tvůj pamflet "Suv Ir sens de l histoire de la littérature
U hèque"* ??? Na straně 115 se tam pozorný čtenář dočte např. toto:
Otakar Theer faisait preuve, dès l introduction historique détaillée, de s être bien documenté sur l évolution sociale et littéraire en France. Il retraçait le mouvement historique en rapport avec le mouvement dramatique à partir de l aube de la Renaissance, des guerres d Italie. Arrivé à Corneille, il ne s enlisait pas dans un exposé docte et suivi de la vie et de l œuvre du dramaturge fran¬çais. Pas un mot de l esprit, l artésien, des comédies de Corneille, de la structure de la tragédie classique, de l intronisation des unités, de la différence entre Corneille et Racine — toutes choses qu A. Uhlíř avait au moins mentionnées, sans presque rien approfondir.
Nebo na straně 146:
Ayant présenté le Cid sous les aspects qui avaient été la cause de sa gloire, Otakar Theer ne cachait point, par la suite, à ses lecteurs que les pièces de Corneille étaient très inégales, que dans la plupart des cas elles étaient surannées, que de plusieurs d entre elles seulement quelques scènes ou personnages — ainsi de Cinna Emilie et Auguste, de Rodogune le dernier acte saisissant, Nico-mède de la pièce au même titre par l extraordinaire beauté de son caractère — pouvaient encore être cités avec admiration.
Měl-li to být vtip, nemám zřejmě smysl pro humor. Jinak ale s povděkem kvituji, že jsi konečně upozornil na fašizující tendence kolegy Pavlího.
* Tomí, Suv Ir sens de l histoire de la littérature U hèque. Nice, 2001.
Otakar Theer: konec
Ještě bych rád doplnil svůj názor k trapné epizodě, ve které se kolega Adí vytahuje se svým čerstvě uděleným grantem jako malý hoch. Milý Adí, je to možná radostná událost pro tebe a tvé fušerské kolegy, ale pro odborníky na rukopisy Otakara Theera, mezi které tvou pracovní skupinu se vší úctou počítat nemohu, je to rána, která se jen tak nezahojí. Laik, který by se chtěl v blízké budoucnosti začít této tématice věnovat, bude odkázán na horkou jehlou látané slátaniny hodné možná tak podnapilého gymnazisty snažícího se po příchodu z restauračního zařízení dohnat několikaměsíční skluz v plnění domácích úkolů z literatury a plné faktických * chyb nejhrubšího zrna. Seriózní filologický výzkume rukopisů Otakara Theera, upřímnou soustrast.
* i jiných.
Odpovědi? Otázky!
Milý Pavlí, rád bych se pozastavil nad tvým velmi pokrouceným a svým způsobem až nechutným pohledem na význam Bible v každodenním životě běžného člověka. Ačkoliv sám Sebe mezi běžné lidi nepočítám, budu vycházet z vlastní zkušenosti: v tomto podle tebe dogmatickém a homofobním a podle mne ryzím a i dnes stále svěžím díle nehledám žádné odpovědi! Hledám zde především inspiraci, pobavení, oporu a ze všeho nejvíce zde hledám otázky! Otázky, na které je třeba hledat odpovědi ve vlastním svědomí a v srdci svém i svých bližních. I mně jakožto atheistovi * se jich dostává na každém řádku, v každém slově abych tak řekl habaděj. Pavlí, pokud jsi nepochopil skutečný a pravý význam Bible, vyvstává otázka, jestli není náhodou tvá schopnost porozumět textu omezená na čítanku a Mein Kampf.
* snad se přes všechny rozpory a rozdíly shodneme alespoň v otázce existence Boha: ne. Velké a jasné ne.
Klerikalismus není mesiášstvím!
Drahý kolego Martí, nezbývá mi konstatovat, než že je mi za vás trapně. Z každého písmene vašeho "zápisku" tryská nezadržitelným proudem snaha o vyjádření vlastní individuality, která však místo důvodu k zamyšlení vyluzuje lehce posměšný výraz na tváři ctěného čtenáře. Jen myslitel (jak píšete) velmi mrzké úrovně se zabývá něčím tak zoufale dogmatickým a homofobním jako je kniha zvaná Bible. Jen člověk bez špetky vlastního ryzího úsudku se začte do řádků tohoto "díla" a zcela nesmyslně zde hledá odpovědi na jeho každodenní otázky. Pokud mezi takové patříte, je mi vás skutečně líto.
Vizigóti v tvídu
Přátelé, kolegové! Máme i my zapotřebí takovýchto malicherných sporů? Není již dost svárů kolem nás?
Jak rádi, my, akademičtí pošetilci, pranýřujeme křesťanství a přitom dobře víme, kde bychom bez křesťanské vzdělanosti byli. Paradigma klerikálního dualismu visí jako pověstný Damoklův meč nad každým z nás, kolegové. Ono stigma kontroverze postkonceptuální tendence myšlenkových směrů není v dějinách filosofie ničím novým - přesto dokáže soudobé myslitele pokaždé zaskočit. Ohlédneme-li se zpět třeba ke známé krizi newtonovsko-karteziánské vědy, nenajdeme (jak překvapivé) nic jiného, než znovu ten samý paradox. Jsme rozumní lidé, přátelé. Nekažme vodu, když pijeme víno a nebojme se taky někdy do oné jistě problematické publikace - křesťanské Bible - nahlédnout i okem méně kritickým, méně předpojatým, ale více naplněným touhou hledat a objevovat, zda nám i tato propagandistická literatura nedokáže nabídnout byť jen malé intelektuelní uspokojení. Svět, Bible ani kolega Jení nejsou totiž černobílí - jak se nám tady někteří radikálně smýšlející kolegové snaží namluvit (nebo lépe řečeno natlouci do hlavy).
"Nesuďte a nebudete souzeni. Neodsuzujte a nebudete odsouzeni. Odpouštějte a bude vám odpuštěno."
Lukáš, 6, 37.
Diskursní interregnum a jeho konsekvence
S dovolením bych rovněž připojil stručnou glosu k Jeního dosavadnímu působení v Našem internetovém www fóru. Není se, kolego, čemu divit, když se stáváte terčem interpunkčního výsměchu. Na vině totiž není ani tak samotná jazyková úroveň Vašich příspěvků, jako spíše fakt, že na ničem jiném oči čtenáře nemohou spočinout - nic jiného ve Vašich sloupcích zkrátka nezbývá. Pokud "vyprodukujete" například čtyři komentáře za kalendářní měsíc, výsledek takové snahy se rovná čtyřem podexponovaným fotografiím mladého muže nejistého pohledu a shluku více či méně korektně sestavených souvětí, jež nemohou vyzývat ani průměrně vzdělaného člověka k ničemu jinému, než hledání gramatických přehmatů. Jinými slovy: anektujete tu prostor, na nějž podle (patrně nejen) mého názoru zatím nemáte nárok.
Ještě jednou pro Jeního
Drazí kolegové, skutečně se omlouvám, ale musím zde poopravit kolegu Jeního. Pokud o někom tvrdím, že je to herecký quasimodo, není tím míněn jeho fyzický vzhled, nýbrž jsou tím míněny jeho herecké kvality.
Balatro!
Vhodná délka probíhajícího diskursu
Návrat klerikalismu do českých zemí? S ostudou jež si tu církev za tisíc let svého působení udělala? Thema vhodné leda tak do intelektuální okurkové sezóny. Podpořený „mocí“ nového ministra kultury? Naprosto směšné. Možná v jeho vinném sklípku, jež prý sehrál tak důležitou úlohu ve vývoji české politické scény. Mám téměř nutkání, jsem přeci jen člověk, sem připojit smajlíka*. A k tomu se ještě odvažujete, drahý Pavlí, hodnotit práci politika podle jeho fyzického vzhledu?
Pánové, musím se Vám přiznat, že předchozí schizotymní** debata mi byla milejší. Interupce probíhající diskuze přeci nejen že není nutná, není ani vhodná, pokud se k thematu vyjadřují odbornící tak nadmíru fundovaní.
* Smajlík – výrazový prostředek pokleslého charakteru určený především k vyjádření emocí, jehož užívání se rozmohlo s rozvojem elektronické komunikace***.
** Mám pocit, drahý Adí, že jste si na mě ve svém pedantismu poněkud zasednul. Přitom ani Váš poslední příspěvek se neobešel bez hrubek (našel jsem dvě – jednu interpunkční). Kritizujete kolegu za chyby jichž se sám dopouštíte? Jak ostudné!
*** viz též Martí, Konfrontace (www.krasnej.net/kft), 18. 8. 2005, 14:33.
Neblahý odkaz divocha Žižky
Drazí přátelé,
osobní ataky kolegy Tomího přecházím lehkým pousmáním. Že by snad jeho zapšklé poznámky na adresu mých příspěvků měly původ v holém faktu, že grant ministerstva kultury na filologický výzkum rukopisů Otakara Theera získal – shodou okolností - můj projekt a ne ten jeho? To se mi nechce věřit, drazí kolegové. Každopádně, „Corruptio optimi pessima“, drahý Tomí – a já jen doufám, že tím „nejlepším“ není v tomto případě naše dlouholeté přátelství...
Nicméně k thematu: nezbývá mi než plně a bez výhrad souhlasit s kolegou Kubím. Vážený Pavlí, uvědomujete si vůbec ve své krátkozraké domýšlivosti, že svými takřka „husitskými“ výkřiky podněcujete nejtemnější pudy toho nejnižšího čecháčkovství? Jsme obklopeni národem lůzy, drazí přátelé. Národem, jehož dávným psychologickým miasmem jest hrdost nad barbarstvím hord Jana Žižky – a názory kolegy Pavlího jsou pověstnou vodou na mlýnské kolo potenciální genocidy, obrácené vůči posledním zbývajícím základům alespoň elementární vzdělanosti. Mluvíte, milý Pavlí, jako kdyby jste pochodoval s pány z Trocnova v první bojové linii... Banausní požadavky po zastavení „novodobého klerikalsimu“ míří právě tam, kam naznačil kolega Kubí. „Punctum saliens“ celého kvazi-problému totiž nepochybně tkví v nelibosti špinavých, pohanských Čecháčků podříditi se požadavkům morálního ethosu, který – ať se Vám to, drahý Pavlí, líbí či ne – má počátky v theodicejské scholastice. Doporučil bych Vám pro příště méně „revolučních“ skřeků a více rozvahy...
Těším se na Vaše – interpunkčně precizněji vybavené, drahý Jení – příspěvky.
Je na čase překonat inkviziční syndrom
Je neuvěřitelné, jak nápadně, drahý Pavlí, demonstruješ svojí distanci od světa církve, neváhám říct duchovna jako takového. Cílem a smyslem intenzivnějšího dialogu se zemským klérem není samozřejmě nic jiného, než vyřešení našeho ostudného konkordátního deficitu, jaký nemá v Evropě obdoby. Panika v souvislosti se znovunastolením tohoto tématu je zcela bezpředmětná a je pouze symptomem sekularizačního masakru v české kotlině, proběhnuvšího během posledního půlstoletí. Tvoji poznámku o odpustcích samozřejmě chápu jako nadsázku, jež je pro rozproudění debaty nutná, ale na druhou stranu je dokonalým příkladem tupé a neučené hysterie, která ovládla zdejší náboženský diskurs. Takže prosím: vyhněme se obloukem podobným klišé a nezaměňujme církev s mafiánským klanem bojujícím o území kdesi ve východním Palermu.
Impertinentní konfrontace horši oportunismu!
Drazí a milí kolegové, pojďme takříkajíc ruku v ruce skončit tuto velmi schyzotimní výměnu "názorů" (i když ke konkludenci jsem se nakonec uchýlil i Já sám), překročme toto pseudo-názorové smetiště a pojďme se zabývat thématy jako např. znovu oživený klerikalismus, velmi pravděpodobně do budoucna podpořený mocí současného ministra kultury (sic!). Tento herecký quasimodo se prý bude snažit prosadit větší přísun finančních prostředků do církve. Skutečně velmi incentivní náplň práce, pane ministře! Což takhle odpustky, nebyly by? Žádám vás, drazí a milí kolegové o vaši názorovou evalvaci.
Prázdnota? Podstata!
Milý Adí, stavět vedle sebe vkus, módu a pozlátko je pro vás jakožto zatrpklého demagoga naprosto typické. Typické a směšné - až smutné. Kolega Jení považuje * vkusné oblékání za "detail" a já se zalykám. Copak není právě dobrý vkus známkou vyspělosti intelektu? Nerovnováha mezi vytříbeností v oblékání a v myšlení je, vážený kolego, v drtivé většině případů známkou celkové duševní lability **.
Výše vyřčené se nevztahuje pouze na šatník: jak mám například respektovat názor kolegy ***, který se místo promyšlených, procítěných a mysl osvěžujících hudebních kompozic **** opájí pouze pokleslým ***** škvárem? Odpověď zní: není to zkrátka možné a ani to není v zájmu kohokoliv z nás, kteří jsme si zachovali špetku zdravého rozumu a přispíváme do Konfrontace skutečně hodnotnými texty. Zde se mnou může nesouhlasit jedině úplný hlupák.
* I když připouštím, že to bylo myšleno na mou obranu - díky, kolego.
** For me, elegance is not to pass unnoticed but to get to the very soul of what one is. - Christian Lacroix
*** Všichni víme, o kom je řeč.
**** Např.: Jean Michel Jarre [žán mišel žaré]. Koneckonců, pokud mne pamět neklame, téma hudebního vkusu jsme již v Konfrontaci velmi kvalitně zpracovali.
***** Nebudu kazit chuť vám, kteří právě obědváte.
“Velké” problémy akademického světa
Skandální zápis? Obávám se že trávíte až příliš mnoho času na uzavřené půdě akademického světa drahý Adí. Musí to být samozřejmě hrozné vidět kolem sebe neustále ty vytahané svetry, špatně oholené tváře a saka jež byla zakoupena z druhé ruky někdy během šedesátých a sedmdesátých let minuléhu století.
Pokud Vás skutečně trápí velké problémy tohoto světa, doporučil bych Vám, až příště vyjdete z té studné kamenné budovy, protřít si oči a všimnout si, jak se tyto velké problémy projevují v každodenním životě běžných lidí. Mimo jiné v takových detailech jako v jejich smyslu pro vkusné oblékání.