Konfrontace
"Proslýchá se"
Drahý kolego Martí, původně jsem se chtěl u tvého příspěvku zasmát a odpočinout si od práce na mé šesté publikace (ano, skutečně je tomu tak, drahý Martí!) nesoucí název "Dogmatizmus příčinou marginálního konsesu". Nicméně dramatický tón tvého zápisku s jasně deklamovaným podezřením (ano, jak podobné byly důvody křižáckých výprav a pálení čarodejnic), že scizuji odborné publikace na půdě SVP. Máte, drahý kolego Martí, nějaké SKUTEČNÉ důkazy, kterými můžete doložit svá "blábolivá" slova? Mám vám snad zaslat do vaší i-mailové schránky seznam publikací, které při mnohých návštěvách v mé soukromé sbírce "pozřela" vaše koženková aktovka a již nikdy nenavrátila zpět? Vaše problémy s alkoholem si napříště řešte mimo stránky naší drahé Konfrontace.
Straka!
Kolegové, odpusťte, že teď tak trochu uhnu z naší poutavé disputace, ovšem nad některými, řekl bych až paranormálními, jevy zůstává rozum stát. V poslední době se mi stále častěji stává, že jdu ve Studovně vědeckých pracovníků na jisto po nějaké významné publikaci, která mi může pomoci při mých badatelských aktivitách, a ejhle - ona kniha "na regálu" chybí, aniž by ji měl kdokoliv z přítomných na svém stole. To, že Studovna půjčuje knihy pouze presenčně, snad víme všichni (i roztržitý Adí). Ovšem podle správkyně pracoviště paní Hrdličkové je mezi námi akademiky někdo, kdo si tohoto elementárního faktu vědom zřejmě není. Bohužel, proslýchá se, že knihy se ztrácí po návštěvách "kolegy" Pavlího.
Musím konstatovat, že mě toto podezření ani moc nepřekvapuje. Pavlí si ode mě před časem vypůjčil několik vzácných tisků a publikací (včetně mého unikátního vydání Bible Kralické, psané šípkovým inkoustem na březových deskách) a řekl bych až symbolicky mi tuto skutečnost třikrát popřel.* Již delší dobu mi též dluží menší finanční obnos, aniž by se měl k jeho navrácení.
* Nikdy do očí, dvakrát po telefonu, jednou vzkazem na toaletách ČSAV.
Martí v defenzivě = zmatek a zášť
Dokážete se, kolego, vyjádřit i vlastními slovy? Nečekal bych, že člen našeho diskuzního klubu nebude schopný zformulovat řádné protiargumenty a uchýlí se ke slovníku cizích slov. Mám takové tušení, že se za slova jiných zbaběle skrýváte nejen na své fotografii.
Ad. Tomí, 19. 4. 2006, 10:49
IMBECILITA je středně těžká slabomyslnost, střední mentální retardace odpovídající v termínech klasického IQ pásmu 30 - 50 bodů, osoby v tomto pásmu postižení vývojově zpravidla nepřesahují úroveň předškolního věku, viz. Tomí, Položme si ale ještě jednu otázku, Inkvizice 2006
Položme si ale ještě jednu otázku
Jako kuličky hrášku dopadající na stěnu, za kterou se otevírá skutečný svět, skutečné hodnoty, skutečné problémy, skuteční lidé, skutečné myšlenky, skutečné umění a skutečná pravda, také Martího (bohužel časté) výpady vůči ostatním se míjí účinkem. Při klohnění svých jedovatých vět a někdy dokonce exhibicionisticky rozsochatých souvětí totiž zapomíná na důležitou věc: smysl. Ano, pokud si jeho výplody prohlédneme podrobněji, zjistíme, že postrádají smysl. Chybí dokonce i význam, obsah a pointa. Syntakticky jsou sice víceméně správné, ovšem sémanticky prázdné a logicky politováníhodné nebo spíše směšné. Ha, ha.
Toto samozřejmě podotýkám ne proto, že bych neveřil v bystrost ostatních kolegů, kteří tuto habaďuru jistě prokoukli stejně jako já, ale spíše jako poslední varování pro kolegu Martího. Přestaňte se už pokoušet získat si náš respekt pomocí syrové luštěniny. Nečekám od vás samozřejmě hned nějaké gurmánské speciality, ale zkuste nám nabídnout alespoň jeden nerozvařený, nepřesolený a nepřipečený chod ze své akademické kuchyňky *.
* METAFORA!!!
Dialektický bludný kořen
Empatie, empirie, emoce, etika, evaluace, frustrace a na závěr jako vždy humanizace. Nemotáme se tak trochu v kruhu, přátelé?
Heterogenita a oddělenost výzkumníka a zkoumaného – dvě podmínky objektivního vědeckého i kritického poznání - to snad je v Kubího podání záležitost takřka obskurní. Stav jeho zmatené a zatemnělé mysli si nejlépe ukážeme na jednoduchém, avšak (dle mého názoru) trefném příkladu: jako by primátu objektivní skupinové identifikace nestrannými pozorovateli nad subjektivní skupinovou sebeidentifikací zkoumaných jednotlivců najednou přestala odpovídat klíčová úloha vědců-intelektuálů, kteří mají přístup k objektivnímu stanovisku vědy.
Templářské dštění smrduté síry na všechny okolo, které nám kolega Pavlí tak rád předvádí, nechám bez komentáře - stejně jako "zájmy" kdysi váženého Adího.
O zvráceném světě emocí a jiných bludech
Na druhou stranu, Pavlí, emoce samy o sobě nejsou vše. Umělecký výkon postavený pouze na emocích nemůže dopadnout dobře. Tak to zkrátka je. A tečka.
Ty totiž chybně, beznadějně hledáš v celém problému protipól, v našem případě protipól absolutní komerce (onoho Adího rozbouřeného moře), tedy protipól kalkulu. Ptám se: Proč?
Tvůj "motor" se všemi jeho "vlastnostmi" nemůžeš jen tak odhodit do šrotu a oddat se nesvázaným ethnickým emocím, řemeslo má a vždycky bude mít v umění svoje místo.
Irelevantní evalvace kolegy Adího
Klouzání po povrchu. Kde jsou časy, kdy nás kolega Adí byl schopen potěšit zajímavými (i když většinou diskutabilními) názory na dění kolem nás. Dnes má apriorní potřebu upozornit na angažmá na bernské univerzity (jak se daří tvému předrahému příteli Dr. Ph. Schweighauserovi, kolego Adí?), kam se dostal jen díky sladké nevědomosti daňového poplatníka.
K věci:zajímalo by mne, jaká jsou objektivní měřítka pro určení něčeho tak individuálního, jako je emoční prožitek z hudby? Zde není řeč o motoru, u kterého lze všechny jeho vlastnosti erudovaně popsat a vysvětlit!
Jsem velmi rád, že v žánrových cenách zvítězila hudební skupina Ememdumpumpeka z Kostelce nad Labem, protože jejich směs ethno prvků s irským folklórem je zcela ojedinělá a (troufám si tvrdit) hledící do budoucnosti s pokorou.
Jak nejlépe ocenit rozplizlé NIC
Kolegové, moje angažmá na bernské univerzitě mne zaměstnává více, než jsem předpokládal, nicméně mi nedá, abych nereagoval na jednu aktuální událost, těsně spojenou s českým "kulturním" prostředím. Proč, ptáte se? Snad právě můj pobyt v sousedním Německu mi totiž dodává tolik potřebný odstup a nadhled (tedy vlastnosti, jimiž bohužel česká kulturní fronta a její nohsledi z masových médií příliš neoplývají).
Ano, řeč je o tzv. "hudebních cenách" jménem Anděl. Už všudypřítomné logo sponzora napovídá, že zde nepůjde o kritické a fundované poměřování jednotlivých nahrávek respektovanými odborníky. Kdepak! V těchto "Andělech" (jak vznešené slovo ve spojení s takovou stokou, že?) kráčí o prachsprosté a uslintané dostihy, v jejichž cíli čeká široce rozevřená náruč tupého stáda. Znepokoující je především fakt, že zpocená tlapa masové zábavy letos těžce dopadla i na tzv. "žánrové ceny" - právě ty by přitom měly být posledním a hlavně klidným přístavem v rozbouřeném moři komerce!
Vím, můžete správně namítnout, že zabývat se touto "pop hudbou" je hluboko pod naší úroveň. Souhlasím. Jenže, drazí kolegové, necítíte coby česká intelektuální elita jistou míru spoluzodpovědnosti za současný úpadek hudebního vkusu?
Konfrontace 2006
Vážení,
z pohledu vzdělaného, osvíceného a skromného člověka jako jsem já byl loňský rok* velmi bohatý.
Kromě několika mých a také Vašich (jako vždy zásadních) prací se na té naší malé české intelektuální scéně, v tom našem rybníčku **, vyléhlo množství dalších projektů, které, ačkoliv pocházejí od mladých a životem řekněme neobroušených studentíků, vypadají velmi slibně a dávají mi do nového roku *** naději.
Namátkově bych jmenoval například práci svého studenta Stránského "Boj". Pojednává o historických událostech vedoucích k demokracii a je typickým důkazem toho, že dobrý učitel, podobně jako dobrý sochař, dokáže úspěšně pracovat i s nejprve nepoddajným materiálem a přetvořit ho v něco výjimečného. Stránský poukazuje na chyby mnoha uznávaných historiků a nabízí vlastní **** verzi několika sporných okamžiků z naší společné minulosti.
Další zajímavou prací byla dissertační práce mého studenta Píky nazvaná trefně "Portrét člověka jako odraz doby jeho vzniku (portrét jako obraz nebo fotografie; doby jako epochy)".
Dotřetice bych rád upozornil na skutečně poctivě a do hloubky provedenou studii "Kultura" mé studentky Lepkové. Mnozí z Vás už měli příležitost jejími převratnými ***** stranami zalistovat, zevrubnějšího komentáře tedy netřeba.
* l.p. 2005
** jak rád říkám
*** l.p. 2006
**** pravdivou
***** pěti
A naopak*
Běh času nelze zastavit, pokroku se neubráníš. Je za námi rok pro někoho dobrý, pro jiného horší - tak se na to asi dívají racionální egoisté. Pro kolegu Kubího byl rok neutrální, grant na svůj bláhový projekt "Baruch Spinoza vs. Internet - ontologická diference" po právu nedostal, náladu si ale jistě napravil uvědoměním si, že se tak alespoň v akademických kruzích neztrapní. Velmi by mě zajímalo, jak se po svém faux-pas dívá na uplynulý rok kolega Pavlí - myslím, že na jeho kalení akademické vody prací** "Retence a protence aneb Husserl je vůl" jen tak nezapomeneme. Na silvestrovském večírku v kavárně Cicero se tímto hnojem bavila celá společnost!
Já osobně hodnotím kvalitu loňského roku jako lepší průměr, na škále od nuly do deseti bych bodoval nejspíš sedmičkou. Ne snad, že bych nebyl spokojený - můj traktát "Chaos? A co je za ním?" sklidil celosvětový*** úspěch - ale má vrozená skromnost a hlavně osobní ambice mi velí neusnout na filosofických vavřínech.
V této souvislosti chci poznamenat, že mne v loňském roce zaskočil rychlý vývoj počítačů i textových programů. Zkoušel jsem si také založit data bázi. Uspěl jsem jen v oblasti bibliografie, ale nikoli již citátů nebo krátkých poznámek do zálohy (sic!).
Ano, další rok je za námi. Ač jsem nikdy neměl hodinky, neboť jsem se nechtěl nechat řídit koloběhem bezduchých ručiček přikazujících teď běž tam, teď je čas k jídlu, teď se usmívej, všiml jsem si toho. Ale někde v pozadí mých rozpaků je údiv nad rozpory světa.****
* viz. Kubí, MMV: Krok zpět? www.krasnej.net/kft, 5. 1. 2006, 18:43
** nezlobte se, že jsem si v dobrém rozmaru tak trochu zavtipkoval.
*** zasloužený
**** Nedá mi to, abych si zde nepíchl do kolegů konzervativců, Jeního a Adího. Pánové, je nejvyšší čas přestat se jen divit kam se svět dere a vypravit se když ne s ním, tak alespoň za ním, abychom ho mohli zpovzdálí a tím i s výhodným odstupem reflektorovat.
MMV: Krok zpět?
Ačkoliv s Tvými argumenty beze zbytku souhlasím, nemůžu se s nimi ztotožnit vnitřně. Mám zkrátka obavu, že racionální egoismus redukuješ na pozitivistické dogma, okleštěné od subjektivisticko-emočního kontextu. A naopak.
Přátelé, zajímá mě Váš názor na uplynulý rok. Byl nezbytný? Splnil svou roli? A jakou? Já osobně se kloním k poměrně radikálně neutrálnímu úhlu pohledu, ale samozřejmě si tu neuzurpuji žádný prizmatický monopol.
Advent - čas rozjímání
Příspěvky pánů kolegů mě nutí k tomu, abych trochu poodhalil omyl v chápání altruismu a egoismu. Tyto dva pojmy reprezentují skutečnost jen jako izolované artefakty, ale teprve pochopení altruismu a egoismu jako součástí jednoho fenoménu je skutečnou zbraní proti argumentům zastánců některého z těchto izolovaných artefaktů, drahý Kubí.
Tento umělý konflikt falešných alternativ má tak hluboké kořeny a tak široké konsekvence, že o jeho aktuálnosti nemůže být sporu (viz. Kubí, (bez nadpisu), Konfrontace 2005). Jedním z největších reprezentantů artefaktu egoismu současnosti je tzv. objektivismus, filosofie, již nejvíce zviditelňuje její teorie racionálního egoismu (porovnej Tomí, Absorbce absurdity? Ne, děkuji!, Konfrontace 2005) – tedy jedna z forem egoistických etik. Naléhavost problému objektivismu je o to větší, že příznivci této filosofie na našem diskusním fóru ji chápou jako prostředek k sebezviditelnění. Vysoce negativní je pak zejména fakt, že exponovanost a s ní v ruku v ruce jdoucí povrchnost tohoto populistického směřování dává často některým "myšlenkám" váhu, již si nezaslouží.
(bez nadpisu)
Jistě.
A nyní, přátelé, bych Vás rád seznámil s výsledky, které přineslo mé časně podzimní přemítání nad obsahem a formou jedné nesmírně poutavé, neváhám říci ducha osvěžující a v neposlední řadě zcela nadčasové součásti veřejné rozpravy jako takové. Na mysli nemám samozřejmě nic menšího či méně velkolepého, než mé vlastní komentáře, ochotně a zcela nezištně poskytnuté lačným (a vděčným) čtenářům Našeho Konfrontačního fóra. Těžko odolat jejich podmanivosti, svůdnosti jejich poetiky, důmyslně konstruovaným a hlubokým úvahám. Při vší skromnosti, jíž jsem v Našich kruzích důvěrně znám, mi nezbývá než vyjádřit těmto rétorickým, ovšem v mnoha ohledech vpravdě literárním klenotům, hlubokou úctu a poklonu.
Neberte, prosím, tuto poznámku jako další konfrontační výzvu, jejím účelem rozhodně není přerušit tok právě probíhající diskuse, zvláště ne něčím tak bezúčelným, jako debatou o mých řečnických kvalitách.
Absorbce absurdity? Ne, děkuji!
Béžová údajně uklidňuje, ale jsou chvíle, kdy si to musím velmi důrazně opakovat. Kolego Jení, zajímalo by mě, proč se snažíte získat naši pozornost tak lacinými triky jako je užití výrazů "logický positivismus" či "redukce monadické konkrétnosti." Vyjadřujte se prosím prostředky, jejichž význam jste schopen sám obsáhnout. Když kouzelník vytáhne z klobouku králíka, malá děcka sice koukají s otevřenými ústy, ale my dospělí víme své. A nás tady na Konfrontaci neoblafnete obskurními expresemi vytaženými ze zastaralé * encyklopedie. A tímto přirovnáním ** zakončuji svůj stručný *** komentář vašeho posledního příspěvku, kterým vás zároveň informuji a inzultuji ****.
* dávno
** skvělým
*** avšak skvělý
**** najděte si to ve slovníku