Konfrontace
Znovu 1:0
Jak jistě každý ví, nerad zde kohokoliv veřejně zesměšňuji. Je mi líto, že jsem nucen zde publikovat následujících pár řádků, ale jinými kanály se mi tato komunikace bohužel nezdařila. Budu tedy alespoň stručný: milý kolego Adí, přestaňte mi, prosím, posílat další korespondenční lístky s tahy naší šachové partie. Tato totiž skončila již před časem, přesněji v okamžiku, kdy jsem Vaše prořídlé řady definitivně anihiloval svým černým jezdcem a zasadil Vám ránu z milosti dámou na D4. Chápu, že byste velmi stál alespoň o pomstu takříkajíc ze záhrobí, avšak hra v šach, tak jak jí znám já a miliony dalších hráčů, toto bohužel * neumožňuje. Dal jsem Vám několik příležitostí na začátku hry, aby se síly vyrovnaly a my si vůbec zahráli. Inu, nepodařilo se. Je mi líto, že jste si nabízené věže nevšimnul a pokoušel se místo toho o nelegální tah pěšcem vzad. Jak je vidno, útěk z bojiště se té vaší armádě trpaslíků příliš nevydařil.
* nebo naštěstí.
1:0
S dovolením bych se pozastavil ještě nad jedním fenoménem dnešní doby, který nás * začíná nenápadně obkličovat a jsem si jist, že za zády už si na nás připravuje smyčku **. Ano, mám na mysli zkratku. Krutou, neúprosnou a význam jako ředidlo smývající zkratku všeho, co se jí namane v cestě ke "stručnosti". Ano, hned na úvod je třeba uznat, že některé útvary, zejména literární, a zejména pocházející z pera kolegy Adího, si její rudé škrtance bohatě zaslouží a nebál bych se dokonce řici, že by v extrémních případech nedošlo ke škodě na našem kulturním dědictví, kdyby je pohltila zcela i s jejich autory. Ano. Ale. Hodnotná díla nás ostatních jsou postavena na pevných základech větné skladby a solidní platformě podložených zdrojů. Jakkoliv titěrné navrtávání a pokusy o jejich "odlehčení" nutně povedou ke zborcení stavby. A problém zdaleka není jen u těchto nejcennějších děl současné kultury. Obsahuje snad naše česká hymna nějaké přebytečné sloky? Dala by se snad pro potřeby lůzy zjednodušit na říkanku o pár slovech? Jistě, nechci vás zde, vážení kolegové, podceňovat. Všichni dobře víme, že nedala. Ale spěch dnešní doby, na který už tak dobře poukázal ve své stati kolega Martí, neúprosně tlačí na každého, kdo zachází se slovy. Noviny se plní grafickými prvky a ilustračními fotografiemi a text, skutečný živý korpus, mizí jako živý trávník pod útokem účastníků rockového festivalu. Kam tento trend směřuje? Na poli internetových www technologií se do zdravého rozumu zakousl tak hluboko, že od takzvaných bloků, již tak notně kulturu devalvujících textových útvarů publikovaných stovkami, ba možná tisíci jedinců na online světě, se prý nejnovější vlna zájmu zvedá okolo jakéhosi digitálního systému Tviter, který uživatelům redukuje možnou délku jejich bloku na pouhých několik desítek znaků. Ne, bohužel se nejedná o překlep v desetinné čárce. Ano, otupělým internetovým uživatelům je nyní vnucována představa, že tento prostor, který by mně osobně stačil sotva na uvedení plného názvu některé mé kratší práce, má být dostatečným pro vyjádření jakékoliv myšlenky. Jistě, myšlenková kapacita náruživých uživatelů internetového www systému zpochybnitelná je, ale toto? Znovu se ptám. Zde je odpověď. Extrapolací tohoto vývoje dospějeme k nemilému, avšak za současných podmínek nevyhnutelnému závěru: na konci tohoto pádu hodnot se nachází binární hodnota. Nula nebo jednička. Bílá - černá. Ano - ne. Doufám, že v tomto bodě už mi dáte za pravdu, že z logického hlediska připadá v případě nevyhnutelné nutnosti volby mezi těmito dvěma v pokrouceném časoprostoru zkratky zcela vyčerpávajícími, avšak ve skutečnosti zcela prázdnými hodnotami jen jedna možnost - ne. Ano, říkám své jasné "ne" zkratce. Ironií osudu se sama připravuje o mnou preferované a ve většině případů bezprostředně následující "děkuji". Ale k věci. Zkusme své myšlenky od této chvíle vyjadřovat bez přeskakování zdánlivě nepodstatných podrobností. Jistě to bude prospěšné pro tento náš projekt.
* jako společnost
** či strunu nebo jiný zákeřný vražedný instrument
O některých úskalích obsahovosti
Na druhou stranu, aniž bych chtěl zabředat do močálu rigidní sémantiky (natož stahovat s sebou kolegy), nemůžu si nepoložit otázku PROČ se právě obsahovost (neplést s obsahem, to jsou dvě naprosto odlišné věci, to by bylo jako míchat dohromady strukturu a strukturalitu nebo, jak by možná v nějakém svém záchvatu plané plebejské solidarity řekl kolega Pavlí, jablka a hrušky) dere na přední místo diskuze (obecně, mám tady na mysli diskuzi jako instituci, jako interakci v nejobecnějším slova smyslu) hlava nehlava, bez ohledu na svoje vnitřní protimluvy, na svojí neurčitost a zpochybnitelnost, dokonce i bez ohledu na fakt (samozřejmě taky sporný), že samotná diverzita diskuze (ve stejném slova smyslu jako výše) je při její apriorní argumentační plochosti omyl, a to omyl nikoliv nešťastný, nikoliv politováníhodný, ale nevyhnutelný (v tomhle měl Reichenbach pravdu) a já se nebojím říct, že dokonce užitečný. Tolik komentář (revize je silné slovo, já ho nerad používám) k mému předposlednímu příspěvku. Jeho základní postuláty mi ale každopádně přijdou platné a cenné.
Jení = literární skřet bez zábran
Vážený Jení, ve vašem titěrném a jednoduchoučkém škváro-světě by možná takovýto kyselý výpad sklízel mnoho úspěchů, ale musím vám připomenout, že v tom našem * světě se trpkých plodů svého jazyk prznícího, oko zakalujícího a mysl zatemňujícího pisálkovství jen tak snadno nezřeknete a právě jste si takříkajíc naběhl. Běžně se s případy vašeho typu nezahazuji, ale zde už drzost překročila veškeré meze a je nutno zakročit. Nuže.
Vy sám si následující epizodu pamatovat nebudete a je mi trapné, že ji musím vytáhnout na světlo jako učitel vytahuje za ucho malého nezbedu z poslední lavice, nicméně alespoň pobavíme naše Kolegy.
Snad si vzpomenete alespoň na samotné místo činu, kavárnu U tří mudrců. Že ne? Pravidelně vás odtamtud v pozdních hodinách, omámeného laciným alkoholem vykazují **, abyste se další večer vrátil a ve snaze smazat rostoucí dluhy vnucoval obsluze všemožný šmejd a v pokročilejších stádiích i oplzlé návrhy. A bylo to právě tam, kde jsem na vašem obvyklém místě *** nalezl vaši vizitku, zezadu vaším rozsypaným rukopisem zaplněnou seznamem pseudonymů, které račte používat pro publikaci svých méně zdařilých "prací". Dovolím si nyní podotknout, že pod vaším původním jménem **** jste naposledy publikoval svou gymnaziální slohovou práci "Proč jsou války". A není divu, že na seznamu pseudonymů figuruje, červeně zatržená a datem vydání inkriminované parodie na skripta označená, i ta vámi zmíněná "cizí signatura".
Ne, tentokrát se nevykroutíte. Jak se říká, co si kdo uvaří, ať si také sní. A vy jste si, milý Jení, navařil pěknou bryndu.
* opravdovém neboli reálném
** v lepším případě
*** třetí vrchol rovnostranného trojuhelníku, jehož zbývající dva vrcholy tvoří pivní pípa a vchod na pánské WC
**** pamatujete si ještě, které to je?
Ad Tomí, 19. 10. 2006 – V zajetí sebeklamu
Drahý kolego, když kdysi označil jste Husserlovy Karteziánské meditace* za dávno zastaralou encyklopedii, považoval jsem to snad za jakýsi nevkusný projev Vašich (opakovaných) sklonů k antisemitizmu. Ovšem jestliže jste tehdy pouze umnou eklektickou parabolou vyklouzl z pro Vás obtížného tématu, neměl byste sebe (a své okolí) neustále utvrzovat v klamném tvrzení, že tu boříte jakési věže. Pro pochopení, jak jsou takové řeřnické „triky“ průhledné, můžete si zkusit prolistovat mými novými skripty „Reflexe diskontinuity v dějinách úvah o existenci božské substanciality“. Jejich několik úvodních kapitol mi ovšem asi před měsícem zmizelo z mé pracovny a po té záhadným způsobem, přeházené, v nedodělané podobě a pod cizí signaturou, objevilo se v nabídce jakéhosi pochybného nakladatelství.
* Méditations cartésiennes (1931) - toto zásadní dílo, ač židovského původu, přeci jen českého rodáka
Pedantská střelba od boku. A ještě levou
Vtipně instalovaný záblesk staročeštiny je pro kolegu Martího evidentně příliš komplikovaným rébusem.
Doporučená četba:
(autor tohoto příspěvku) - Stíny staročeštiny. Oikoymenh, Praha 1997. 480 s.
Ehm
VYDÁNÍ
Sebereklama hybatelem znovuzrozené Konfrontace?
Drahý Kubí, jsem velmi rád, že jsme se po tak dlouhé době shledali alespoň v internetové komunikační dimenzi. Mrzí mne proto, že Vás musím pokárat ze velmi nevkusně umístěnou reklamu na Vaši esej (pozor, netroufám si zatím Vaše dílo kritizovat, byť po pěti minutách nahlížení jsem si stačil vypsat cca 80 bodů, nad kterými bych s Vámi velmi rád polemizoval), která byla k dostání v onom mnou nejmenovaném "knihkupectví" dokonce týden před jejím oficiálním vidáním (!). Zaráží mne další fakt, a to ten, že sledujíce různé "trendy", nabízíte své dílo v tomto "knižním fastfoodu" prioritně. Toto je Vaše orientace na "zákazníka"? Jak potom dotyčná osoba vypadá? Snad ne jako ti hastroši, kteří denodenně sedávají nad hamburgery v proamerických rychlo-jídelnách?
Kde jsou meze odstředivosti?
Já mám z celé té záležitosti, z celého problému nebo, jak je dnes v módě říkat a psát, z celé této "kauzy" jaksi neodbytný, možná dotírající a tím až tísnivý pocit (i když bych to nerad jakkoliv zveličoval, nerad bych vyvolával dojem nějakého poplachu, nějakého požáru), snad by se spíš dalo mluvit o čemsi podvědomém, spíše než o pocitu, nebál bych se použít trochu zprofanovaného, ale přesto přesného pojmu intuitivní tlak, vulgárně až cosi jako "dojem", že je tady zjevně, okatě a nehorázně zamlčován, zkreslován a zamlžován jeden její nesmírně, nesmírně závažný aspekt, bez něhož nemá nejen tato, ale JAKÁKOLIV diskuse smysl, nebo je tento smysl přinejmenším silně podkopán, jelikož celá její kostra (její skelet) ztrácí nezbytnou rovnováhu, a tímto aspektem je podle Mne cosi jako OBSAH. U mnohých článků v diskusi si zkrátka nejsem zcela jist, KAM míří a v čem spatřovat jejich středobod, jejich ústřední, hybnou myšlenku, neřku-li hlubší smysl.
Tolik Můj názor k dané záležitosti. Jen mimochodem si dovolím poukázat na potěšující fakt, že Má nejnovější, před týdnem vydaná esej "Reflexe diskontinuity v dějinách" je již nyní k dostání na pultech proslulého pražského knihkupectví Levné knihy.
Zdravý rozum pod palbou břídilství
Vážení kolegové, považuji za smutné, že svým prvním v uvozovkách "příspěvkem" na této diskusní (sic) platformě nemohl kolega Vojtí dosáhnout alespoň spodní příčky kvalitativního žebříčku toho, co by bylo lze považovat za materiál hodný publikace a následného strávení námi, staršími, zkušenějšími a, řekněme si to na rovinu, lepšími členy * našeho undergroundového ** sdružení.
Neházejme ale střelné pušky do žita, přátelé, a vzpomeňme si, s jak veskrze špatnými, zbytečnými a tragicky směšnými bláboly zde začínal například kolega Adí, nebo jak jsme se všichni upřímně vysmáli nad pokleslými vtípky ***, pokroucenými polopravdami a neupřímnými ubohostmi prvních diskusních krůčků (a pádů ****) kolegy Pavlího.
Někteří, jako například kolega Jení, nevydrželi. Nevydrželi tlak, kterým jsme se snažili z jejich mozkových závitů vytlačit snad jen kapku, kapičku, náznak souvislé smysluplné věty, nápadu, myšlenky. Nevydrželi rychlost, s jakou jsme smetali ze stolu jejich nesmyslné hypotézy, gramatické horrory a pomatené slohové fušeřiny. Nevydrželi důraz, s jakým jsme odmítali jejich vlezlé traktáty podprůměrnosti a bourali jejich megalomansky vystavěné a záhy se bortící věže z prázdných slov bez obsahu a významu.
Já Osobně přeji kolegovi Vojtímu všechno dobré. Ne, jeho první pokus nestál ani za zlámanou grešli, ale dejme mu ještě šanci.
* mnou počínaje
** podzemního, ale v přeneseném smyslu, jak všichni dobře víme, spíše nadzemského
*** rádoby
**** především
Odříkaného chleba největší krajíc
Vážení kolegové, považuji za smutné, že svým prvním* příspěvkem na této diskursní platformě nemohu směřovat ke všeobecnému konsensu. Leč takový je zřejmě status quo naší současné vědecké obce. Co víc, shledávám trapným fakt, že v době teorií post-post-postmoderních a de-de-dekonstruktivistických musím v debatě sáhnout k natolik přežité metodě, jakou představuje empirie. Ruku na srdce, milí akademičtí přátelé - kdo z Vás atmosféru Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, jak se ona akce správně nazývá, zakusil opravdu důkladně na vlastní pokožku?** Spíše než opírat svá tvrzení o nezdravé předsudky, pofidérní mediální zpravodajství, opilecká blábolení známých z mokré čtvrti, kteří ve Varech vinou vlastní úchylné morálky a pokleslého vkusu splakali nad výdělkem***, či rovnou o bájná vyprávění starců, není lepší počkat na svědectví autentických účastníků, potažmo letitých festivalových veteránů?
Je - a já oceňuji, že alespoň v tomto bodě konsensu dosahujeme. Důkazní materiál od přímých aktérů událostí, jež líčíte v natolik nelichotivém světle, nejenže s drtivostí Boeingu 747 dopadajícího na nejmenované skotské městečko smete se stolu smyšlenky a vyloží místo nich fakta, ale zároveň i doloží, že žádná fakta neexistují****. Jakkoliv mé tvrzení zavání populismem na hony čpějícím vysokými politickými kruhy, na karlovarský filmový festival se bezezbytku vztahuje jisté omšele lascivní lidové rčení: "Jaký si to uděláš, takový to máš." Vskutku. Je jen věcí freudiánské psychoanalýzy doložit, že kritika kolegy Kubího pramení z jeho neúspěšných pokusů vetřít se mezi skutečné festivalové celebrity a z jeho pocitů viny nad vlastní náklonností k rychlé spotřební (pop)kultuře. Že zdrcující odsudek kolegy Martího nachází pramen, ba hotové vřídlo v jeho sportovních a sexuálních frustracích, násobených jeho špatně skrývanou náklonností ke všemu sudetskému. A dokonce i poznámka kolegy Adího, jakkoliv na první pohled střízlivá a oprávněná, pod vrstvou latinských citátů, zaštiťování se povinnostmi intelektuálů a ohánění se tradičními hodnotami ukrývá prachsprostou touhu ukojit v plethoře karlovarské filmové nabídky své nejnižší divácké pudy.
Je proto jen namístě beze stopy narcisismu upozornit na nadcházející vydání čtvrtletníku Film, společnost a vědění, v němž uplynulý ročník MFF Karlovy Vary hodnotím nestranným okem a elokventním perem. Další debata nechť následuje po důkladném prostudování mého příspěvku všemi zúčastněnými stranami.
* historicky
** Případné slovní hříčky s pubertálním nádechem si vyprošuji, leč musím je bohužel anticipovat.
*** Metafora!
**** Protiklad pouze zdánlivý.
Impotentní útok. Doslova
Milý a kdysi vážený kolego Martí, Vaši nemístnou a místy až - s dovolením - úsměvnou paniku ze "světa okolo" nemůže brát vážně snad již nikdo. Tím, že svou účastí ozdobím karlovarskou filmovou přehlídku, přec ještě automaticky nedeklaruji, že jsem její součástí. Jak se říká, "non est magnus pumilio licet in montem constiterit," ale o tom jsme spolu vedli už bezpočet disputací (většina z nich byla díky Vaší zatvrzelosti zbytečná).
Žijeme v neustále měnícím se světě a sledovat jeho umělecké i "umělecké" (což je bezpochyby případ karlovarské přehlídky) je povinností každého intelektuála. Vždyť jak jinak bránit tradiční hodnoty, než že se směle postavíme záplavě braku a kýče a budeme neúnavně poukazovat na pokleslé formy stále pofidérněji pojaté kinematografie?
Vaši jedovatou pozvánku o "obnažených studentkách" bych ze starého přátelství nechal bez komentáře, ale... To už Vám Vaše dlouholeté potíže v oblasti erotiky a sexu tak zakalily mysl? Domníval jsem, že Vám ona psychoterapie pomohla...
Mistrovství světa ve filmu
Poprvé v životě takřka bez výjimky souhlasím s kolegou Kubím - ne však v laskavém, přátelském, až přívětivém tónu. který pro svou satiru zvolil. Poetická fatamorgána ja snad až příliš krásná představa. Já bych se Karlovarský festival nebál nazvat spíše filmologickou halucinací, neřku-li noční můrou. Osobně nevidím rozdíl mezi foot-ball-ovým mistrovstvím světa a tímto "svátkem"* pohyblivých obrázků. Jen reklama, peníze a zboží. Snad až na to, že ona lázeňská přehlídka mizerných filmů a ještě horších exemplářů plémě lidského postrádá projekci pseudovlastenectví a dalších nacionalistických, fašizujících nálad. Weltmeisterschaft fotbalový a kinematografický si opravdu nemají co vyčítat ani v počtu vypitých piv, zhltnutých vuřtů a pozvracených alejí.
Co je ale smutnější - karlovarská žumpa stahuje jako pekelný magnet i některé milé kolegy z našich řad. Ne snad, že by je zajímaly ty filmy na úrovni okresního přeboru (abychom se drželi nastavených metaforických mantinelů). Drahý Adí, ruku na srdce - vážně máte pocit, že se nemáte za co stydět, když v upocené košili sledujete přiopilé, žvatlající a ve vedru obnažené studentky filmové vědy s batůžky, tyto zblblé quasi-intelektuální návštěvnice špatně ozvučených kinosálů???
* (v ironizujícíh uvozovkách alarmujících rozměrů)
Karlovarská kulturní fatamorgána
Tak pánové, přiznejme si, že krást knihy ze Studovny vědeckých pracovníků není tak úplně krádež, jako spíše dobrodiní. I Já si tu a tam něco někde "půjčím" - a svědomí mne netrápí. Vím totiž, že kniha bude dobře využita a zůstane uchráněna před hmyzem a druhořadými badateli.
Co mne v těchto dnech opravdu, opravdu mučí, je ona nabubřelá, umaštěná pompa jménem Karlovarský filmový festival. Je správné aby tento rádoby neholywůdský festival braku sehrával roli středoevropské výkladní skříně alternativní kinematografie ? Můj názor je, že to správné není. Vzorec je stále tentýž: do Karlových Varů se každoročně sjede pseudocelebritická smetánka, popije trochy champagneského, představí své nejnovější "výtvory" a za vlezlého a patolízalského cvakotu foto-aparátů zase zmizí. Desítky biografů, tisíce (možná deseti-, možná i statisíce) návštěvníků, rychlá občerstvení a popkorn (foukaná kukuřice)...přátelé, vždyť to je úplný disneyland!
Pavlí, není vám hanba?
Kolega Pavlí má svědomí čisté asi jako osobní vagon Českých drah. Důkazy? Důkazy jsou vyrovnané jeden vedle druhého ve vaší knihovně, milý zlatý Pavlí. Čas od času si "pomoci" k nějaké té knize by asi u člověka s vaším morálním profilem bylo pochopitelné a s přihlédnutím k vašim místy stravitelným publikacím snad i tolerovatelné. Ale vždyť vy si odnášíte knihovnu SVP doslova po metrech!