MEGABLOG / horký zboží

sir Aran, Rooneyho fotr, 20. 10. 2004

božskej klub na tyhle svoje voči

Takže Manchester United v Praze na Letný, jedinečná příležitost užít si sparťanský ponížení přímo na jejich smradlavým stadionu. Manchester samozřejmě nejvíc epochal ze všeho, víc epochal už nic nemůže bejt snad kromě božskýho Diega a jeho nebeskýho fetování u Fidela na zahradě („Neblbni Diego, víš, že bys už neměl.“ „Hele Fideli vyser si, na čí seš vlastně straně?“).

Jsem na místě pohodlnou hodinu před výkopem, maskovaná slávistická a manchesterská veš v tom komoušským rudo-žluto-modrým kožichu a rozvaluju si to na svým sedadle číslo JEDNA v sektoru H58. Manchesterský rowdies už si jedou svoje nádherný chorály, v jejich sektoru to vypadá jak v klipu Queen – Radio GAGA. Zato v mým sektoru blbec s fousama jak Záhoř vyvěšuje sparťanskou vlajku nad vchod od schodů, načež si jí fotí – to jeho album asi musí bejt poučný. Řadu pode mnou si strejda vyndavá z igelitky polštářek ve sparťanskejch barvách, klade ho na sedačku a na něj pak klade svůj zadek. Champions League, prvotřídní fotbalová zábava v luxusním balení. Vzápětí schodama po tribuně stoupá Aleš Brichta s nějakým svým nohsledem, tak na to už fakt nemám.

Naštěstí vybíhají borci k rozvičce a to myslím jako fakt borci. Ryan, Ruud, Wayne a spol. zdraví svůj sektor a ozvěnou se jim vrací (na nápěv „Veď mě dál, cesto má“): Take me home, United Road, to the place I belong to Old Trafford, to see United, take me home, United Road. Koukám a krásnej portugalskej buzík Cristiano Ronaldo má tepláky, takže není v základu do prdele na něj jsem se těšil skoro nejvíc. Takže rozcvička, pofoda, dole pode mnou si Alan Smith a Phil Neville posílají krásný přízemní pasy, jde jim to, a pak si dávají bago Ronaldo, Saha a Djemba-Djemba. A co začne předvádět ten božskej Cristiano, z toho byste se posrali okamžitě jako. Míč mu úplně klidně leží na nártu, jako že úplná pohoda, asi půl minuty. No a pak si to kopne trošku nahoru a tou samou nohou kolem toho míče – jak padá – udělá kruh a míč mu zase sedne poslušně na nárt. ALE ON SE U TOHO JEŠTĚ TVÁŘÍ JAKO ŽE NUDA, že tohle přece dělám s prstem v nose... načež předvede ten samej ďábelskej trik LEVOU NOHOU. Neuvěřitelný, krásný. Upocený sparťani si zatím dávají sprinty, typický.

A už je 20.45, znělka LM, mrazení v zádech, slavnost je tady. Začátek mače ovládá Paul Scholes, vrátil se po zranění, ale hraje jak pánbůh, má přehled, neztratí míč, rozehrává, DIKTUJE. Chvílí potom udělá Ryan Giggs z nějakýho sparťanskýho hnusa trhací kalendář, začíná to vypadat moc moc příznivě. Jenže Sparta hraje fakt dobře, sakra. Manchester se do šancí nedostává. Ale kapitola sama pro sebe je Rooney, skvělej osmnáctiletej superstřelec Wayne Rooney, usoplenej rowdie z liverpooolskýho přístavu (nedávno se přišlo na to, že navštěvoval ten nejposlednější bordel v nějaký hnusný čtvrti, sex za 45 liber, přitom je to brutální miliardář. Jeho oblíbená prostitutka Gina je osmačtyřicetiletá matka šesti dětí a když to dělali, měla na sobě KOVBOJSKEJ OBLEK). Rooney má krk jak Rollins, nadočnicový valy jak homo habilis a je fanda do Tysona – prostě člověk, s kterým je snadný se ztotožnit. Je nad slunce jasný, že skončí jako Gazza nebo George Best. Ale pokaždý, když čapne míč, tak si to prostě namíří rovnou k bráně a NĚCO se stane. Buďto to posere, nebo to přihraje, nebo vystřelí, ale NĚCO se vždycky stane. Má tah jak svině, úplně zastiňuje hitmana Van Nistelrooije. Ten se vzápětí stává nepřítelem tribun číslo jedna, je to jasný, Holanďan a navíc sympaťák, takže si na něj zapískáme a zahrozíme, co bratři?

Nejhustší je ale bezkonkurenčně kotel fandů Manchesteru – zatímco sparťani reagujou na hru a fandí ve vlnách, RED ARMY si jede furt. Prostě furt chorály, decibely lásky. Když jde Wayne kopat roh, zdraví ho hrozící moře pěstí a mohutnej řev: ROONEY, ROONEY, ROONEY!!! A vzápětí: We are the pride of all Europe, the cock of the north...

První půle je překvapivě vyrovnaná stejně jako zbytek mače, hustej je Poborský, ten starej zrádce hamižnej, ale klobouk dolů. V dresu United diktujou Scholes, Giggs, nenápadnej, ale účelnej O´Shea a Roooooooney. Zatrne mi na konci první půle, když Jun dá hlavou do spojnice břevna a tyče, co to jako chlapi je? Manchester bude muset po přestávce přidat, to je jasný.

O půli se lidi trousí na hnusný klobásy a nealkoholický pivo, jak říkám, Champions League (Čempijons líč, jak říká Franz Straka) – prvotřídní fotbalová zábava v luxusním balení. Na začátku druhý půle zase hrozí jebáci ze Sparty, ještě že Jun je dřevák dřeváků, o ortopedický záloze se nemá cenu zmiňovat. Krásnej moment přichází dole u lajny, když se do konfliktu dostane usoplenej Pergl (co si kurva myslí???) s Rooneym. Wayne jen typicky trhne hlavou „Poď ven vole“ a nechá to plavat. Spartě evidentně docházejí síly, Reds se začínají dostávat do sedla, ale furt nic. Další krásnej moment: hlasatel nadšeně ohlásí, že „utkání přihlíží 20 564 platících diváků!!!“ Sparťani si uznale zatleskají, jakože je fajn, kolik se jich sešlo. Hlasatel to zopakuje i v angličtině a ze sektoru RED ARMY se ozve upřímnej smích a nějaký pokřiky... Vsadil bych se, že to je něco jako KDE MÁTE METRO a mají pravdu.

Pak: nádhernej protiútok táhne Giggs, ale zazdí to, Rooney vzápětí střídá a sparťani na něj pískají, no jasně, ukážeme mu, co chlapi? Nedal tři góly, takže je to sráč, ne? No ale na hřiště jde Cristiano Ronaldo. Na posledních dvanáct minut, ale stihne velký věci. Hned dostává míč do lajny, hrajou na něj Poborský s Perglem, který už sotva pletou nohama a teď se proti nim řítí Cristiano viď, bleskurychlej, míč u nohy, pocem-kamdeš, dva tři rychlý taneční kroky a centr, paráda (Jak říká Fráňa: „Ty vole Ronaldo? Takovýho frajera vyřešíš jen tak, že mu hned na začátku zpřerážíš hnáty.“). Za chvíli další jeho pletenec, ty jeho nohy jsou prostě neuvěřitelný, a za chvíli prosere největší šanci Manchesteru v zápase, škoda. A to už je fakt konec, hvizd a jde se. Dobro opět nezvítězilo nad zlem, ale RED ARMY si jede dál chorály, spokojená s nádherným fotbalem a tak je to dobře na tom širým světě.

A nejlepčejší desky tejdne:
Morrisey - You Are The Quarry
Michael Nace - Measured In Leagues Of Joy
The Cure - s/t
The Mamas and The Papas - Anthology
These Arms Are Snakes - Oxeneers

ManU