MEGABLOG / horký zboží

Puáááável, 31. 07. 2006

Člověk si logicky položí otázku: „Co by se asi tak dalo prožít zajímavýho na nádraží, notabene v prdeli jako je Klučov, když čeká na vlak?“ Odpověď se nabízí poměrně rychle: VELKY NIC…..
A přece!!! Stačí mít trochu toho „pověstnýho štěstíčka“ a bejt ve správnou dobu na správný straně perónu.
Takže. Čekám takhle na vlak do Brodu, páč je zkouška, že jo. Sám jak ten kůl v plotě.
A tu se najednou zpoza rohu vynoří Petr Kaše, známá to postava. Nejen, že se jedná o místního ochmelku a lempla, taky jde o nepříliš úspěšnýho zlodějíčka (je známej tim, že krade zásadně, když sou všichni potenciálně oloupení zrovna doma) a svůdníka žen nad padesát let (je mu 30).
Ne, že bych ho neměl rád. Když sem byl malej, pučoval mi Helovíny a Arakainy, abych se trochu vzdělal v pravoslavnym metálku a byl to právě on, kdo mě vytáh z požární nádrže, kam sem byl jeho soukmenovci hozen. Prej, abych se naučil plavat (to mi bylo nějakej 5 - 6)… Takže můj vztah k němu bych nazval…..jako neutrální až letargickej s občasně projevenou lítostí nad tim jeho zpackanym životem…
No. Přesto sem neměl moc náladu, zrovna dneska, zabředávat s nim v jakoukoli konverzaci. Už jen podle toho jak pevnym krokem se ke mně blížil mi bylo jasný, že z něj nic kloudnýho nevypadne. Problémy s vyjadřováním má i střízlivej, takže, s přihlídnutim k jeho aktuálnímu rozpoložení, mi rozum velel ustoupit. Trochu sem se schoval, přikrčil a intuitivně típnul cigáro. Jestli má něco tenhle člověk vyvinutý, tak je to dozajista čich. Kouří davajky a cejtí je na kilometr…
Při mý smůle si Péťa sednul na lavičku těsně vedle místa, kde sem se krčil. Teď se pokusim pokračovat tzv. přímou řečí, i když se mi NIKDY nepodaří interpretovat přesně tak, jak to bylo. A jeho nenapodobitelnej akcent skrze stránky taky jen stěží vycucám….

Péťa (P) : “Puáááável???!!!“
Já (J): Ticho jak po pěšině, automaticky pokles ještě o kus níž. Za chvíli budu žrát trávu.
P: „Puááááveeellll, ty si to ty?“
J: „Nazdar Péťo, sem. Jak si mě poznal?“
P: „Kuuund….o, nemáš retko, ne?“
J: „Mám (podávám mu cigáro).“
P: „Kunddd…a( při slovu kunda vždycky neskutečně protáhne písmeno d, nato si nelidsky krkne a slovo dokončí), ja sem teď du z domova, viď….no ty to znáš ne….bbbbbzzzzzzz (tohle je na mě už moc, mluví, mluví a v půlce věty najednou zabzučí. Takový intermezza v jednotlivejch větách), babka je tak…. stará a píče a viď, vona mi ty voueee…..se mi snaží nakázat, co můj život, ale ty to znáš, babky sou stejný, furt kecaj a… bbbbzzzzzzzzzz…. říká, že nemám života z nic a…. ty píčo, já sem střevo, já si nepřipálim snad…. prosim vás, už mě nechte, ty voueee, je to zlý, je to špatná… bbbzzzzzzzzz, těžko mluvit.“ „Kunddd…a, kdyby byl doma otec, ten by taky asi…bbbzzzzzzz… řikal to samý, já ho chápu, babka… je jeho syn, teda, chechecheche, víš co Puaaavle, ale já je chápu, co se mnou, ne?“ „Ty kunddd…o, je 31 a vlak měl tady jet ve 29….to už nepojede… bbbzzzzzzzz… v těch 29, ne?“
J: „Ne“.
P: A ty jedeš kam Puááávle, někam šukat, co?“ „No máš na to věk, už… já taky šukám, támhle sem do Brodu, já tam musim, musim….. prostě musim.“ „bbbzzzzzzzz….“ „Ale ti povim, že…. Hele, nemáš třeba bůra nebo pětku?“ „Já nemám ani na lístek, ten se mnou vyjeb…e Kunddd….o.“
J: „Mám, na (podávám mu pětku, kterou si Péťa bere).“
P: „Ty seš….uehm,uehm kchrkchrrrr…. Kunddd….a, sem už kolik hodin neměl piva, ale ten život….bbbzzzzzzzz…., ten tě nutí k tomu chlastu, takovejhle život tě nutí, musim chlastat….a mě to chutná, tak co?“ „A babka ať si vylíže kundddd….u, já sem voueee v zimě, celou zimu chodil po jabkách, to voueee, to nejde si takhle vydělat ani na vodu, natož bahno….“
J: (skáču mu do řeči) „Péťo, na jabka se chodí v létě, ne?“
P: „Aááá, ty kunddd….o, to vim taky ne, ale jak jinak vypadnout z toho baráku, babka furt chodí a čumí…bbbzzzzzz…, to je…si ani nemůžu pustit markýze… znáš to ne puaaavle, to znáš, dyť to každej poslouchal, já to mám rád, ale babka to…bbbzzzzzzzzzz…nemá ráda, voná nemá ráda nic, kundddd…..a!“ (začíná neuměle, přesto dost nahlas zpívat) „A nepudu domu, nepudu domu, pudu radší…..chlastat!!! „Chechecheche…“ „Ty vuoeeee, Puaaaavle, já se na to bahno těšim jak na…kundddd…a, těšim….a hele, jede to, ne?“
J: „Nevim, nic neslyšim“.
P: „Ty vuoeee, já jo, já to slyšim, to je osobáááák… bbbzzzzzzzz…., jede, jede, já mám zrak dobrej ještě, ten de….hele, už je tajdle, vidiš?“ „V zatáčce…kunddd….a!“
J: „Seš dobrej, já to neslyšel“.
P: „Já to slyšim, dyť jo…. piča!!!“ „Teď se někam…hhh… ztratit, nemám ani na lístek, puč mi pětku Puaaavliku, co….“
J: „Už sem ti dával, ne?“
P: „A jooooo…., ty vuoeeee, nejseš blbej, tebe nevokrade nikdo!“

Nastupujem do vlaku, já takticky do jinejch dveří v bláhovym přesvědčení, že Péťa na mě hned při vstupu do vlaku zapomene… Chyba lávky.

P: „Ty vuoeeee, já zdrhám viď…bbbzzzzzzzz…. vona mě honí, ale nevyhoní, já si lístek kunddd….o…. nekoupim, ani hovno ji nedám svini, tenhle život…..“ „Tak co je pani průvan, já čekám si koupim lístek a ještě vás vylížu!!!!“

A utiká pryč. Za chvíli se objeví průvodčí. Docela statnej chlápek, čtyřicátník, tipnul bych.

Přistoupil?

A navíc: hudba, kterou mám rád (tenhle tejden)
Mono
Mudhoney
Emems
Markýz John

…Petr na nádraží…